BITVA U LIBERCE 1757 - CO MOŽNÁ NEVÍTE

O jaký konflikt šlo?
Bitva u Liberce byla jednou z nespočtu střetů během Sedmileté války (1756 1763). Ta se odehrávala na nepředstavitelné ploše, v Evropě, Americe, Asii, Africe i na oceánech, a je tudíž právem považována za první celosvětový válečný konflikt.

Kdo ve válce bojoval?
Na jedné straně koalice států Rakousko, Francie, Rusko, Švédsko, Španělsko, Sasko, Neapol a Sicílie, Sardinie a na druhé straně Prusko, Velká Británie, Hannoversko, Portugalsko, Hesse-Kassel, Brunšvicko.

Proč bojovali?
Jako u všech válek šlo o území a vliv. Rakouská císařovna Marie Terezie chtěla na Prusku získat zpět Slezsko, k čemuž využila spojenectví s Francií, které zase ležela v žaludku Anglie, pruský spojenec. Prusové, na kontinentu osamocení, se spojili s Anglií a v roce 1756 překročili hranice Saska. Rozhořel se celoevropský konflikt.

Jak bitva probíhala?
Bitva u Liberce byla součástí tzv. Prusko-Rakouské fronty. Během ní vpadl do Čech pruský král Fridrich II. a na své ničivé pouti ku Praze mu rakouské jednotky dokázaly významněji čelit jen u Liberce. Rakušané měli na pravém křídle směrem k Ruprechticím 6 700 mužů se 14 děly, na levém křídle asi 7 200 pěšáků, 3 000 jízdných s 8 děly, tedy celkem cca 16 000 až 17 000 mužů. Byli rozestavěni do tří sledů, neměli však zálohy. Prusové pod velením vévody z Bevern měli celkem 15 000 až 16 000 mužů včetně jízdy, příslušný počet děl, ale vyčlenili i zálohy v počtu 5 eskadron jízdy a jednoho praporu pěchoty. Své vozatajstvo ponechali pod ochranou u Chrastavy.

Bitva trvala asi půl dne. Hlavní roli sehrála kavalerie. Rakušané ztratili celkem 874 mužů, ztráty na straně Prusů činily celkem 643 mužů. Ranění byli odvezeni do lazaretu, který byl  zřízen v libereckém zámku a okolních budovách, mrtví pohřbeni vedle kostelíka v Janově Dole a na kraji lesa pod Ještědským hřebenem.

Jak to, že bojovali Češi s Čechy?
Po prohrané Bitvě na Bílé hoře nastala masová náboženská emigrace, mimo jiné i do Pruska. Králův slib ochrany protestantského vyznání způsobil, že venkovský lid viděl v jeho osobě svého vysvoboditele. Naproti tomu katolické obyvatelstvo Čech, které z vlasti neodešlo, muselo plnit vojenskou povinnost. Při bitvě se tak střetli leckdy lidé, kteří dříve byli sousedy.

Jak konflikt skončil?
Prusové prohráli až při červnové Bitvě u Kolína, poté se konflikt přesunul jinam, válka pokračovala. Zahynulo v ní asi půl milionu vojáků a stejný počet civilistů.

Co to přineslo Liberci?
Nic pěkného. Požáry, rabování, epidemii skvrnitého tyfu.

Zdroj   Autor: Tomáš Lánský

__________________________________________________________________________________________________

Císařovna Marie Teresie                 Carevna Alžběta I. Petrovna

__________________________________________________________________________________

Bitva u Liberce byla jedna z bitev Sedmileté války, která se odehrála 21. dubna 1757 v okolí dnešního města Liberec (Reichenberg) -konkrétně v Ostašově a blízkém okolí.

Pruská vojska překročila hranice 20. dubna 1757 a postupovala proti proudu Nisy, po cestě obsadila Hrádek nad Nisou, Grabštejn a Chrastavu. Do večera pronikla až k Horní Suché (Ostašov). Před rozbřeskem tak proti sobě stálo asi 16 000 pruských a přibližně 10 000 rakouských vojáků levého křídla podporovaných dalšími 7 000 vojáky křídla pravého pod velením hraběte Lascyho. 

Bitvu samotnou zahájili Prusové útokem proti levému rakouskému křídlu, když překročili pomocí dvou provizorních brodů Ostašovský potok a přiblížili se až k rakouské linii. Tu prolomilo 15 švadron pruských dragounů, kteří navíc zahnali rakouskou jízdu až k Františkovu. Přitom se však pruská jízda příliš vzdálila od vlastní pěchoty a ocitla se mimo její podporu. Rakouským granátníkům z úbočí Ještědu se této chyby podařilo využít a vpadnout pruským dragounům do zad, čímž je přinutili se obrátit. Znovuzformovaná rakouská vojska pak za podpory silné palby dělostřelectva z Keilova vrchu donutila Prusy k ústupu. Nepodařilo se jim však přejít do rázného protiútoku, naopak – nově povolaní pruští husaři dokázali ústup svých druhů zastavit a přejít s nimi do protiútoku. Následující jezdecký střet patrně celou bitvu rozhodl, když byly rakouské eskadrony přinuceny ustoupit. Situaci nezvrátil ani bodákový střet granátníků a jedenáct pruských praporů zteklo rakouskou linii a dobylo ji. V 11 hodin byla bitva rozhodnuta a rakouská vojska vyklízela prostor ve směru na Rochlici. 

Bitvu ještě mohl pro Rakousko zachránit hrabě Maquir a jeho dva dragounské a jeden pěší pluk, kteří přepadli Chrastavu a tím také pruské týlové jednotky. Zpočátku se zdálo, že Rakušané uspějí a dokonce se jim podařilo začít rabovat pruské zásobovací vozy, pak je ale zatlačily zpět dva pruské prapory a Maquire se musel stáhnout zpět do Jablonného, kde se spojil s ustupující armádou.

V bitvě zahynulo nebo bylo zraněno 25 rakouských, 30 pruských důstojníků, 849 rakouských a 625 pruských vojínů. Pruští ranění byli ošetřování v liberekém zámku a okolních budovách. těla prostých vojáků byla pohřbena v hromadných hrobech na úbočí Ještědu, důstojníci v Liberci.

Pruská vojska se po svém vítězství přesunula k Praze, kterou oblehla a z Čech byla přinucena se stáhnout až po bitvě u Kolína (18.6.). Prostor bitvy je dnes zastavěn, střet připomíná název ulice Na Bojiští. Někdejší pomník u kostela v Janově Dole se do dnešních dní nezachoval. 

______________________________________________________________________________________

ČTK - 6.10.2011 - Liberec - Výjimečně dobře zachované kostry vojáků z 18. století, kteří zemřeli za sedmileté války po bitvě u Liberce, odkryli v těchto dnech archeologové zkoumající Nerudovo náměstí v centru krajského města. V místě bývalého lazaretu je zřejmě pochováno několik stovek lidí. Poprvé se však archeologům podařilo najít pozůstatky těl, které umožní i nejsložitější výzkumy včetně rekonstrukce podoby a zřejmě i genetických testů, řekl archeolog Severočeského muzea Petr Brestovanský.

V místě dnešního náměstí byli pochováváni vojáci, kteří v letech 1757 a 1758 podlehli následkům bitvy nebo epidemii skvrnitého tyfu, která po bitvě následovala. Rakouští a pruští vojáci padlí přímo v bitvě byli pochováni jinde - u kaple svatého Jana Nepomuckého ve Františkově.

V lokalitě Nerudova náměstí archeologové od roku 2002 odkryli už asi šest desítek koster. Většinou však byly poničené vápnem, kterým se mrtvoly při pohřbení zasypávaly kvůli dezinfekci. Když jsou hroby zasypané vápnem, těla zkáze rychleji podléhají. Štěstí měli archeologové až nyní. Desítka koster a dětská rakev ležely v místě s příznivým podložím, kde je nemohla poničit ani voda. Vápnem byly zasypané jen velmi málo, nebo vůbec. 

Kromě zbytků těl se při výkopech na náměstí, které čeká rekonstrukce, našly i knoflíky s monogramem rakouských panovníků - císaře Karla VI. a jeho dcery Marie Terezie. Podle představ libereckých archeologů by se u nejméně jednoho z těl vojáků mohla uskutečnit rekonstrukce podoby a také další výzkumy, které by například doložily, odkud pocházel. Veřejnost by se pak s jejich výsledky seznámila v Severočeském muzeu. Další vyzdvižené pozůstatky vojáků by podle Brestovanského mohly být pohřbeny u plánovaného památníku, který má oběti bitvy připomenout.

Letos archeologové Nerudovo náměstí a jeho okolí zkoumají asi tři měsíce a v místě budou pracovat do listopadu. Vrátí se i příští rok. Očekává se, že najdou ještě další hroby. "Možná objevíme i část špitálu, což mohla být nějaká lehká dřevěná stavba," dodal archeolog.