2021 04 23 Mše ke cti sv. Vojtěcha

Za běžných okolnosti bychom dnes pekli domácí koláče, vařili guláš, kupovali klobásky a další pochutiny, v parku stavěli stan (Ostašovskou hospodu) i stánky (na občerstvení), vojáci ze "Sedmiletky" by se sjížděli do Ostašova a stavěli svá vojenská ležení v okolí, aby v sobotu na Ostašovských poutních slavnostech předvedli, jak to tady vypadalo před 264 lety během bitvy u Liberce. Zítra ráno by přijeli další účinkující - tanečníci, hudebníci, umělci, Jenže...vloni a letos, bohužel, slavnosti pořádat nemůžeme. Co jsme ale mohli a hlavně chtěli, vzpomenout na patrona našeho kostela sv. Vojtěcha, k jehož cti byla dnes sloužena mše. Vzpomeňte na něj s námi, patří mezi významné osobnosti našich dějin:

Narodil se roku 956, pocházel z rodu Slavníkovců, který byl nejvážnějším konkurentem vládnoucích Přemyslovců. Získal skvělé vzdělání a byl zvolen druhým pražským arcibiskupem. Jeho úsilí o obrodu duchovní čistoty v Čechách nebylo úspěšné (vystupoval i proti kněžským manželstvím, bigamii a prodávání křesťanských zajatců do otroctví), proto odešel do Říma a po krátkém návratu do Čech, kde mj. založil Břevnovský klášter, se po vyvraždění Slavníkovců (995) uchýlil do Polska, odkud se vydával na misijní cesty do Pomořanska k tehdy ještě pohanským Prusům. Na jedné z nich byl roku 997 se svými druhy zavražděn; kanonizován byl o pouhé dva roky později. Vojtěchovy ostatky přivezl z Polska kníže Břetislav I. roku 1039 a uložil je na Pražském hradě. Sv. Vojtěch je patronem vinařů; je zobrazován jako biskup s mitrou, berlou, palmovou ratolestí a knihou či váhami, dalšími jeho atributy jsou veslo (kterým byl údajně nejdříve udeřen svými vrahy), někdy i oštěp, kopí či šípy (nástroje mučení) nebo orel (který prý hlídal jeho tělo).