Odsunutí rodáci z Ostašova vybudovali z trosek nejhezčí vesnici Německa
Dnes, po 70 letech, se Dechow pyšní zlatou medailí z evropské soutěže o nejhezčí obec. Místní obyvatelé na své ostašovské kořeny nezapomněli. Před třemi lety s nimi navázal kontakt Spolek přátel Ostašova a z prvního setkání se zrodilo přátelství. Od té doby se navzájem navštěvují. Při zatím posledním setkání v pátek 11. září zavítala německá výprava v čele s Kurtem Demuthem, posledním žijícímpůvodním obyvatelem Ostašova, na libereckou radnici.
Hosty přivítal náměstek primátora Liberce Ivan Langr. Pro Kurta Demutha a potomky dalšího pamětníka odsunu Karla Wachtela měl náměstek připravené pamětní medaile města, které jim předal. Poté se Dechowští podepsali do kroniky města. Na oplátku předali náměstkovi brožuru o vesnici a kroniku Karla Wachtela. Manželům Haidlovým ze Spolku přátel Ostašova věnovali skulpturu jako symboliku nového zrození. Své místo najde v ostašovském kostele.
„Rád vás označuji za milé přátele. Nejsme v Liberci poprvé. Přijíždíme sem jako ke své rodině, nevím, zda říct, že přímo jako domů, ale k rodině určitě. Město Liberec a vesnice Dechow se liší, přesto jsou ale nepřehlédnutelné. Liberec horami a Ještědem a Dechow jezery a lesy. Sbližuje nás pak vzájemná srdečnost a pohostinnost. Děkujeme městu za podporu společných aktivit,“řekl Udo Wachtel, jeden z přítomných synů letos zesnulého rodáka z Ostašova Karla Wachtela.
Zajímavostí je, jak celá novodobá éra německé vesničky Dechow odstartovala. Obec totiž ke konci roku 1945 v rámci výměny oblastí nečekaně spadla do sovětské zóny, kde drtivá většina tehdejších obyvatel nechtěla zůstat, a proto raději dobrovolně odešli. To samé v té době řešili i někteří obyvatelé Ostašova, kteří se rovněž rozhodli odejít a po dlouhé cestě se usídlili právě v osiřelých a úmyslně poničených domech v Dechowě. Původně přitom měli namířeno do bližšího Halle. Noví obyvatelé pak vísku dlouhá léta budovali doslova od píky a proměnili ji v idylické místo, obklopené loukami, pastvinami a jezery.
—————