Vojáci při rekonstrukci bitvy hromy a blesky zahnali

Tragédie, kterou připomněl kostelík

Učebnice dějepisu o bitvě u Liberce spíše mlčí, přestože byla poměrně významným milníkem Sedmileté války mezi Rakouskem a Pruskem. Lidé z Ostašova, kde se její část odehrála, si k ní přesto cestu našli. „Dostali jsme se k ní vlastně oklikou, přes kostelík svatého Vojtěcha. Náš spolek ho převzal od města v roce 2011 a tehdy jsme se shodli na tom, že bychom se chtěli tady u nás vrátit k tradicím a zvyklostem. Začali jsme po nich tedy pátrat a během hledání jsme zjistili, že kostel byl postaven na místě, kde kdysi stávala dřevěná kaple. A ta byla vybudovaná za peníze, které místní dostali jako odškodnění za válečné útrapy při bitvě u Liberce," popisuje předsedkyně Spolku přátel Ostašova Pavla Haidlová.

Spolu s dalšími dvaceti devíti členy spolku se začali o historii bitvy na území Ostašova zajímat. „A rozhodli jsme se ji připomenout i veřejnosti, protože jde o událost, o které by se mělo vědět," podotýká. Poprvé se bitva uskutečnila loni během Ostašovských poutních slavností. Tehdy proti sobě stanulo 120 vojáků. Letos jejich počet vzrostl na 160 a připojilo se i jezdectvo.

Výtěžek půjde na kostel

Bitva přilákala do Ostašova v aprílovém počasí stovky lidí. Přestože kousek od místa bitvy létaly blesky, bouřka se mu nakonec vyhnula. „Jsem rád, že připomínka něčeho z historie je pro lidi důvodem, proč se sejít a společně něco prožít. A cením si toho, že nezůstanou doma u televize či počítače, ale přijdou, potkají se, seznámí. To je pro mě přidaná hodnota," poznamenal jeden z účastníků, vojenský kaplan Petr Šabaka.

Výtěžek ze vstupného a prodeje občerstvení použijí Ostašovští na další obnovu kostela, který postupně dávají do kupy. V současné době stojí o opravu lavic v jeho nitru, které dosluhují.

Chceme padlým vojákům najít jméno a rodinu

Bitvou u Liberce se kromě nadšenců z Ostašova zabývají už několik let i archeologové či genetici. V roce 2011 se totiž při rekonstrukci Nerudova náměstí v centru Liberce našly kosterní pozůstatky vojáků, kteří bitvou Sedmileté války prošli. „Jde o vojáky, kteří po ní zemřeli v místním lazaretu buď na následky zranění, nebo na epidemii skvrnitého tyfu. Bylo jich tolik, že hřbitovy nestačili a tak je pochovali přímo u lazaretu, na dnešním Nerudově náměstí," podotkl už dříve archeolog Severočeského muzea Petr Brestovanský (na snímku). Deset kosterních ostatků pak poslal na zkoumání DNA. Proto, aby se dalo zjistit, odkud vojáci pocházeli.

Podařilo se získat vzorky DNA a něco konkrétního zjistit? Je to neuvěřitelné, ale i po těch 257 letech podařilo. Uspěli jsme u osmi z deseti vzorků. A podařilo se určit i odkud ti vojáci přišli. Vypadá to například na oblast severně od nás, Sasko a dále. A potvrdilo se i to, že tu byly uherské pluky. Ne však dva, jak se všeobecně u vojska Marie Terezie míní, ale čtyři. Dva byli klasické pěší, to byli Huláni, takoví ti s copánky, a dva pluky byly předsunuté. To byli takzvaní hraničáři.

Co dalšího čekáte, že díky DNA můžete zjistit?

Když víme, odkud vojáci pochází, chceme je budoucím bádáním přiřadit k jednotlivým rodům, rodinám. A najít jim jméno. Hledáme proto ve vojenských archívech u nás i ve Vídni. Máme už seznamy jednotlivých vojáků pluků. Tak doufáme, že se dostaneme časem přímo ke jménům.

Proč to všechno?

Je to jednak vědecká zvědavost a pak také nechceme mít bezejmenné padlé. Hrobů neznámých vojínů už je dost. My je chceme pomyslně nechat odejít zpět domů. Dát jim jméno, a když se to podaří, díky antropologům i obličeje.