DECHOW 2012 - poprvé, den první

Po založení spolku jsme kromě jiných projektů začali pátrat po místní historii, oslovili jsme starousedlíky, sousedy, různé instituce a začali pomalu skládat střípky do chybějící mozaiky historie tohoto území, které často procházelo nelehkými obdobími. Projekt jsme nazvali "Toulky minulostí". 

Již během prvních setkání s místními občany jsme mimo jiných získali také informaci, že po roce 1945 odešlo 40 rodin (108 lídí) na sever Německa do vesnice zvané Dechow.  Začali jsme hledat spojení a to přišlo v podobě mailu od pana Karla Wachtela, který si strastiplnou cestu z rodného Ostašova pamatoval a dokonce jí zaznamenal do své kroniky. Po výměně několika dalších mailů jsme se dozvěděli, že z původních "Ostašováků" žije v Dechowě už jenom pan Karl Wachtel a pan Kurt Demuth. Toužili jsme se s oběma pány sejít a přijali pozvání do Dechowa. Když se blížil termín naší cesty, bylo nám řečeno, že pan Wachtel je v současné době vážně nemocný a leží v nemocnici. Nebylo tedy jisté, zda se s ním vůbec setkáme. Velmi milým překvapením proto bylo, když nás nakonec vítal mezi prvními včetně dcery i svých synů. Přijetí bylo velmi srdečné a počáteční obavy i nervozita tak velmi brzy opadly.

Po večeři, kterou nám připravily členky tamního občanského sdružení jsme byli ubytováni a poté už následoval večer plný otázek a odpovědí. Zahrnovali jsme pana Wachtela i Kurta otázkami, které se týkaly především vzpomínek na Ostašov a také odchodu jejich rodin do Dechowa. Předseda občanského sdružení pan Bernhard Hotz nás po celou dobu pobytu spolu s dcerou pana Wachtela Elfi, synem Jürgenem a snachou Sabinou zahrnovali svou péčí i pozorností, proto jsme se v Dechowě velmi brzy cítili "jako doma".

    zleva: Bernhard Hotz předseda místního občanského sdružení a Karl Wachtel

zleva: Karl Wachtel, Ladislav Haidl a Kurt Demuth 

Ubytováni jsme byli v budově, která je místní radnicí, ale zároveň také ubytovnou, restaurací, sídlem tamního občanského sdružení i hasičského sboru. Původně šlo o velmi poškozený dům, kterých zde ve vsi bylo po válce velmi mnoho a které si noví osídlenci, kteří do Dechowa po válce přišli, museli postupně opravit. Dnes je to moderně zařízené kulturní centrum se školícím střediskem.

Velkou inspirací pro nás byla také školící místnost. Dechow leží v chráněné přírodní oblasti, je proto hojně navštěvován turisty a organizují se zde třeba také školy v přírodě. Děti zde mohou pozorovat místní faunu i flóru, zkoumat zákonitosti přírody, sledovat některé jevy mikroskopem apod. Zde jsme si také vyslechli příběh o tom, jak do Dechowa před lety přiletěl čáp, kterého zřejmě někde nad Afrikou zasáhl šíp místních domorodců a on přesto doletěl až sem. Obecně jsou čápi s Dechowem spojování, protože tady pravidelně hnízdili.

22. září 2012 - druhý den

Po společné snídani jsme byli pozvání na exkurzi do nově vybudované místní biomlékárny. 

Na odpolední kávu nás pozval pan Demuth Kurt do svého domu. Tam jsme se opět potkali i s panem Wachtelem. Prohlíželi jsme společně staré dokumenty a fotografie. Při té příležitosti jsme zjistili, že oba dva Ostašov několikrát navštívili a byli zde ubytování u místních lidí. Pan Kurt dokonce přímo v domě, který opustila jeho rodina. Cestou zpátky do ubytovny jsme míjeli nádherné místní domy se slaměnými střechami a došli až k nově vystavěnému molu u jezera.

Večer jsme se sešli ve společenské místnosti s panem Wachtelem, Kurtem, Hotzem a dalšími členy občanského sdružení. Pořizovali jsme  kopie dokumentů a sdělovali si navzájem problémy, které řešíme v rámci svých obcí nebo občanských sdružení. Pan Hotz promítal film o Dechowě, který v době naší návštěvy soutěžil o titul nejhezčí vesnice. Obsahoval počátky budování obce se starými fotografiemi a záznamy zakladatelů - rodičů pana Wachtela i Kurta a také jich samotných.  My jsme poté promítli video z Ostašova pořízené v rámci projektu Toulky minulostí I. Pan Wachtel zde poznal dům, ve kterém žil a pan Kurt školu, její okolí i místní hřiště. Promítli jsme také ukázku z našeho prvního masopustu a zjistili, že se Dechowané snaží tuto tradici také obnovit. Podobně jako my v tomto roce vyráběli tradiční masky a procházeli vesnicí s muzikanty.

23. září - poslední den

V neděli ráno jsme se po společné snídani rozloučili, nafotili poslední momentky a vyrazili k domovu. No vyrazili - nemohli jsme se od sebe odtrhnout - stále jsme si totiž měli co říct. Došli jsme tedy pomalu k domu pana Wachtela, který nám chtěl ještě ukázat fotografie svých rodičů. Poté jsme samozřejmě museli navštívit dům pana Hotze, který nám ukázal jeho úžasný interiér se starou pecí. Postupně jsme takhle prošli celou vesnicí a navštívili domovy našich nových přátel. Loučení bylo velmi dojemné a my odjížděli s pocitem, že jsme našli nejen další spřízněné duše našeho Spolku, ale také další skvělé "Ostašováky" ....

...kteří s nadšením přijali naše pozvání do Liberce - Ober Berzdorfu - Ostašova.  Zápis v kronice mluví za vše:

Po mnoha e-mailových zprávách, telefonátech a několika posunutých termínech jsme se konečně setkali s milými lidmi z Ostasova. Hodně jsme diskutovali, smáli se, jedli, pili a přitom zjistili, jak moc máme společného. Tak na naše česko-německé přátelstvi, Bernhard Hotz + další jmena......

______________________

Do Ostašova jsme přijeli v pondělí ve dvě hodiny ráno, vyspali se a poté poskytli rozhovor panu Šebelkovi do Mladé fronty dnes:

článek v čitelné podobě stáhnete zde

--------------------------------------------

Během dopoledne jsme zároveň obdrželi dopis od Bernharda Hotze přibližně v tomto znění:

Věřím, že jste v pořádku dorazili do Ostašova. Byl s vámi pěkný víkend. Přesto, že nemáme všichni kořeny v Ostašově, bylo nám s vámi velmi dobře. Největším zážitkem byla vaše návštěva přirozeně pro pana Karla Wachtela a pana Kurta Demutha. Překvapilo mne, jak hluboké emoce a vzpomínky v sobě tito muži ukrývají. Opravdu jste je velmi potěšili. Dnes ráno jsem obdržel dobrou zprávu, že Dechow byl zvolen nejpohlednější vesnicí celé země Mecklenbug-Vorpommern s nejlepší vizí do budoucna. Mnoho pozdravů vám všem, Bernhard .